K frekvenční modulaci nosné vlny dojde při ovlivňování frekvence oscilátoru modulačním napětím uω. Tímto napětím je ovládána kapacita nebo indukčnost rezonančního obvodu oscilátoru. Nevýhodou uvedeného způsobu modulace je relativně malá stabilita frekvence oscilátoru, který není principiálně možné stabilizovat krystalem.
Nejjednodušším způsobem získání frekvenčně modulovaného signálu je rozlaďování oscilátoru LC pomocí varikapu, na nějž je kromě stejnosměrného polarizačního napětí UL0 přiváděno modulační napětí uω (obr. 5). Změnou napětí na varikapu se mění jeho kapacita a tím i rezonanční frekvence rezonančního obvodu oscilátoru.
Aby nebyl rezonanční obvod oscilátoru zbytečně přídavně tlumen, musí být rezistor R relativně velký (řádově desítky kΩ). Při jeho volbě vyjdeme z úvahy, že musí být větší než je rezonanční impedance rezonančního obvodu:
Dosažitelný frekvenční zdvih tohoto modulátoru je omezen nelinearitou charakteristiky varikapu (obr.6), jejímž vlivem dochází ke zkreslení výsledného signálu (další nelineární závislost představuje Thomsonův vztah). Proto se většinou modulace provádí na nižší frekvenci s malým frekvenčním zdvihem a na potřebnou frekvenci a potřebný frekvenční zdvih signál FM upraví násobiče frekvence, zařazené za vlastní oscilátor.