Demodulátory úhlové modulace využívají při své funkci převodu změny frekvence na změnu amplitudy signálu nebo na změnu šířky impulsu. Zvláštní případ tvoří demodulátory na principu fázového závěsu a na principu přímého měření frekvence.
K převodu změny frekvence na změnu amplitudy dochází u těchto demodulátorů většinou pomocí vázaných rezonančních obvodů s podkritickou vazbou. Využívá se přitom skutečnosti, že na rezonanční frekvenci je fáze výstupního napětí vázaných rezonančních obvodů oproti fázi vstupního napětí pootočena o 90° a tento posuv se v okolí tohoto úhlu díky podkritické vazbě mění lineárně se změnou frekvence. Demodulační charakteristika těchto demodulátorů má tvar křivky S se středem na rezonanční frekvenci.
Tento typ demodulátorů používá nepřímé synchronizace napětím řízeného oscilátoru (VCO), jehož frekvence se snaží sledovat změny frekvence signálu.
|
|
Frekvenčně modulovaný signál je přiváděn na porovnávací obvod PO, na nějž je současně přiváděno napětí, jež vyrábí napětím řízený oscilátor VCO. Na výstupu porovnávacího obvodu se objevuje napětí, které je úměrné odchylce frekvencí přicházejícího signálu a napětím řízeného oscilátoru. Toto chybové napětí prochází článkem integračního charakteru t a dostává se na dolaďovací vstup oscilátoru a způsobuje jeho doladění na frekvenci f0. Protože má chybové napětí v cestě článek t , dochází ke zpožděné reakci oscilátoru. Při bližším rozboru zjistíme, že právě vyfiltrované dolaďovací napětí je současně demodulovaným napětím uw.